Blížila se Náchodská Prima Sezóna a s ní i vystoupení legendární kapely -123minut. Týden před koncertem mi došlo, že tam na bicí soupravu hraje Dano Šoltis. Můj dlouholetý kamarád a bývalý spolužák z Konzervatoře Jaroslava Ježka. A tak jsem mu zkusil zavolat, zda by pro moje studenty bicích nástrojů udělal workshop. A protože spontánní akce jsou jakési „krmivo“ pro umělce, Dano na to hned kývl. Nakonec se workshopu zúčastnilo 99% mých studentů a jeden nadšený bubenický tatínek.
Když jsem se ptal Dana, co ode mne bude potřebovat, tak řekl: „Stačí mi pouze základ a plechy si vezmu svoje.“ Přišel, zlehka si nastavil bicí, poladil ke svému uchu a během 10 minut bylo vše připravené.
Ten den jsem zažil můj první workshop, který se netýkal techniky, různých nácviků a cvičení. Dano vyprávěl o hře na bicí, jako když si malé dítě hraje s dřevěnými kostkami. Řekl nám: „Nedokážu si představit, že bych si jeden den nešel hrát s bicíma, když to tak miluji!“
Pak začal popisovat a ukazovat, co vše se dá na bicí zahrát. Samozřejmě bicí primárně slouží ke hře rytmu (nějaký doprovod a breaky), ale také se dá na bicí zahrát melodie a dokonce i harmonie. A z toho právě Dano vychází - z hudebního celku. Ukázal, jaký až neuvěřitelný zvuky bicí souprava skrývá. Samozřejmě jsme zabrousili i do nějaké té techniky, ale především jsme se věnovali času a vyjadřováním pocitů skrze bicí soupravu. Také představil, jak je důležitá pomlka a jak velký kus hudby ztvárňuje ticho.
Všechny nás zapojil do skupinového zpívání melodie a hraní různých rytmických paternů, na kterých nám předvedl, jak se tvoří improvizace.
Všichni studenti odcházeli ze semináře s velkým nadšením, motivací a inspirací jak si hrát s bicíma.
Mě jako pedagogovi to dalo nový pohled na výuku a hned jsem zavedl „hraní si“ na bicí.
Smekám před Danem velký klobouk a klaním se.
Věřím, že k nám brzy opět zavítá.
Děkuji, Dano.
Standa Vít
