Vpodvečer v úterý 23. května se v Divadélku pod zámkem, což je koncertní sál či spíše sálek Základní umělecké školy v Náchodě, konal historicky první koncert studentů hudebního programu projektu Akademie 60+ a jsem ráda, že mohu jako přímá účastnice o něm na stránkách zpravodaje podat referát. Po počátečním váhání se nakonec našlo několik těch, kteří se odvážili předvést své umění na podiu. I když publikum tvořili především rodinní příslušníci a spolustudenti, věřte, že v našem věku to není úplně jednoduché.
Jako první vystoupil klavírista Aleš Jandejsek s Beethovenovou Romancí a Sarabandou G. F. Händela. Je třeba zvlášť ocenit, že jako jediný si troufl hrát bez not. Další sólové číslo obstarala klavíristka Danuše Bicková se skladbou C. Rollin Simple Pleasures. Pak klavír vystřídala zobcová flétna Ireny Ungerové se známou Brahmsovou Ukolébavkou a Hoškovou skladbou Polka jede. Poté přišel blok čtyřručních klavírních skladeb (čtyřruček, jak je označuje moje lektorka), v němž Iva Kitlerová a Hana Dvořáková se svojí lektorkou zvolily oblíbené skladby Antona Diabelliho. První část večera zakončila Lydia Baštecká s lektorkou Olenou Ivanenko přednesem dvou částí z Čajkovského Ročních dob. Po krátké technické přestávce nastoupil na jeviště Jazzový soubor ve složení Danuše Bicková – klavír, Ladislav Šafařík – kytara, Jan Plichta – baskytara a Jaroslav Müller bicí. Pod vedením a s aktivní účastí hrou na klávesy lektora F. Fraňka zahráli směs jazzu amerických a českých autorů. Snad právě jazz a fakt, že ze všech účinkujících už opadlo napětí, způsobily, že v sále zavládla radostná a vstřícná atmosféra. V ní jsme se nechali všichni společně vyfotografovat s nezbytnými vlaječkami (českou, unijní a polskou), abychom učinili zadost požadavkům grantu EU a také měli něco na památku. Dík patří organizátorovi, moderátorovi a fotografovi koncertu Pavlu Čermákovi.
Na závěr malá bilance. Ano, výkony nebyly bezchybné, sem tam několik not „spadlo pod pult“, sem tam se objevil nějaký přehmat, tréma udělala své, jak soudím z vlastní zkušenosti, ale výsledek byl více než zdařilý. Radost z vlastního výkonu a společné spolupráce, vědomí toho, že účast v projektu vůbec není marná a vede nás k osobnímu intenzivnímu prožívání a provozování muziky. Pro všechny jistě velký impuls pro pokračování v příštím ročníku. Děkujeme panu řediteli ZUŠ Zbyňku Mokrejšovi a všem lektorům za tuto možnost. Snad mohu mluvit za všechny zúčastněné.
Lydia Baštecká